Zase zafungovala. Synchronicita aneb ‚načasované sladění okolností‘. Funguje pořád. V dnešní době jsme však tak přehlcení informacemi, že přestáváme chápat významy symbolů a vidět spojitosti mezi zdánlivě nesouvisejícími událostmi. Čím víc toho víme, tím méně chápeme.
…
Dřív bylo lidstvo více naladěno na signály vysílané Zemí a umělo je rozklíčovat. Dnes těmto znamením říkáme náhody. Je to náhoda, že se někde ve světě najednou objeví žraloci lidožrouti a jinde zase včely, které utočí na lidi? Někdo věří na osud … Já věřím v přesah a intuici a propojenost všech věcí i lidí. Věřím, že je dobré naslouchat vnitřnímu hlasu a občas jen tak plynout a neřešit … Angličtina pro to má trefný výraz ‚go with the flow‘, jít s proudem …
Uvědomuju si, že můj dnešní pondělník může někomu připadat trochu mimo. Svému okolí se často zdám mimo právě tehdy, když jsem uvnitř, u sebe. V hladině alfa. Třeba když pozoruju tančící motýly, hladím mech nebo tvořím. Tehdy jsem schopná ‚vypnout‘ a vnímat. Ale zpět k synchronicitě. Některé věci se zkrátka stanou současně, aniž by přitom jedna byla příčinou té druhé či naopak. Proč? Třeba aby nasměrovaly naše kormidlo správným směrem …
bez cenzury, prvoplánovitosti, bez nároku na honorář. Proto AFUK přitahuje určitý druh lidí a ty něco spojuje. Aniž by to tušili, jsou naladěni na stejnou vlnu, plují stejným proudem …
