Fotostory představuje amerického umělce Normana Saracheka, jehož dílo se dotýká nevědomých hlubin našich duší a posouvá nás v čase. V sérii chemigramů ‚Po Fukušimě/ Paměť přírody‘ se snoubí respekt k tradici, vášeň pro experiment a láska k této planetě.
_
_
Nová série: „Po Fukušimě / Paměť přírody“
Série Po Fukušimě odráží mé přesvědčení, že stále ještě nepociťujeme všechny následky roztavení přehřátého jádra nukleárního reaktoru ve Fukušimě v Japonsku, že nebezpečí pokračuje, a že budoucí důsledek může způsobit značné škody na našem životním prostředí a zdraví. Rozsah tohoto poškození je pravděpodobně mimo hranice našeho současného chápání. Sociální dokument je již dlouho předmětem zájmu fotografů, kteří pomocí fotoaparátu zaznamenávají společnost a místa. Tato série představuje první použití procesu nefotografického chemigramu za účelem sociálního dokumentu.
Při procesu tvorby chemigramů používám fotografické materiály – fotopapír, světlo
a chemikálie, které snižují schopnost papíru ztmavnout pod světlem, spolu s
aplikací ochranného nátěru – k vytvoření obrazu na prázdný fotografický papír. Tento proces lze přirovnat k tisku za pomoci kovové desky, ochranného nátěru a kyselé lázně. Výsledky s použitím fotografických materiálů se však liší od těch, které lze vidět u grafických procesů či leptů, a to kvůli světelné reakční schopnosti stříbrné želatiny v papíru a toku chemických látek přes papír. Nepoužívá se fotoaparát ani objektiv. U těchto snímků jsem použil alternativní fotografický proces pro vytvoření alternativní reality.
Přestože jsem se snažil vložit krásu přírody do každého snímku, stromy, struktury a mořští tvorové, které zde vidíte, představují velmi narušený, ‚nepřirozený‘ svět. Představují to, co by mohlo být budoucností přírody a metropole po dodatečných škodách způsobených roztavením přehřátého jádra nukleárního reaktoru ve Fukušimě a dalšími předchozími i budoucími jadernými haváriemi. Doufám, že během výstavy těchto obrazů budou probíhat vzdělávací programy zahrnující sympozium o hrozbě jaderných havárií, jenž zvýší míru zájmu u občanů, politických vůdců a médií, večer s poezií na téma ochrany přírody a program pro děti o významu respektování přírody.
_
NORMAN SARACHEK
(Prohášení umělce)
„Vzhledem k tomu, že jsem studoval u Larryho Finka a dalších fotografů slavných svými snímky lidí, se zdálo přirozené, že moje první práce ve fotografii budou zahrnovat využití fotoaparátu pro sociální dokument. Nicméně jsem asi před 14 lety začal hledat způsob, jak využít jedinečné a krásné vlastnosti fotografických materiálů k vytváření děl, která by lépe odrážela moje osobní umělecké cítění, zejména lásku ke znakům a prostoru v umění. Mohl jsem nalézt způsob, jak používat základní fotografické materiály – fotopapír, světlo a chemikálie – k vytváření abstraktních děl ve stylu umělců, jejichž dílo se mnou mimořádně rezonuje, jako jsou Brice Marden, Richard Serra, Franz Kline a Jackson Pollock, stejně jako asijští mistři tušové malby sumi-e a kaligrafie?
Poté, co jsem několik let pracoval s technikou fotogramu, kdy jsem používal inkoustové znaky na průhledné acetátové listy jako masky přes fotopapír a obojí exponoval světlem, jsem začal pracovat s procesem chemigramu, který poprvé popsal belgický fotograf Pierre Cordier v roce 1956. Tato technika zahrnuje použití chemických látek na černobílý fotografický papír. Tyto chemické látky ovlivňují reakci stříbrného želatinového papíru na světlo. Změna koncentrace, toku a doby kontaktu chemikálií s papírem mi umožňuje regulovat světlost, barevný tón a kompozici pozadí obrazu. K ochraně vybraných oblastí papíru před chemickými látkami používám ochranný nátěr stejným způsobem, jakým tiskař používá ochranný nátěr k ochraně tiskové desky v kyselé lázni. Já používám „slabý“ ochranný nátěr, jenž umožňuje rychlé gestické vytváření obrazů – často během třiceti sekund i méně, na rozdíl od třiceti minut nebo déle, když se použije „silný“ ochranný nátěr nebo lak. Stříbro v papíře, které je chráněno ochranným nátěrem, není zasaženo chemickou lázní, a jelikož mám při práci v temné komoře světlo, nakonec zčerná. Tyto černé „znaky“ vytvořené na světlejším pozadí definují každý obraz a každou sérii snímků.
Moje práce sbližuje estetiku abstraktní malby a grafiky s fotografickými materiály. Jedinečný účinek světla na černobílý fotografický papír mi však umožňuje dosáhnout výsledků zcela odlišných od těch, které lze získat při malbě či grafice. Nedílnou součástí této práce je risk – vyvažování kontroly a náhody, stejně jako to dělá abstraktní malíř, když maluje štětcem gesto. Mým záměrem je aktivizovat výsledný obraz tímto riskováním, spolu se zjevností procesu a silou gesta.
Svým současným souborem „Po Fukušimě / Paměť přírody“(After Fukushima/ Memory of Nature) se navracím k sociálnímu dokumentu s využitím chemigramu, nikoliv fotoaparátu.“
_