Temná komora, chemické látky a rouška na ústech nemusí znít na první dobrou jako synonymum pro ingredince kvalitně stráveného víkendu. V případě fotografických workshopů v Žirovnici tomu tak určitě není. Přesvědčte se v reportáži Hanky, účastnice kurzu lith-printu.
_
Poslední květnové nedělní ráno se mě sluníčko marně snažilo vytáhnout z pelechu včas. Až hvízdání budíku mi připomnělo, že jsem za hodinu očekávána na, již téměř rok odkládaném, kurzu Lith-printu u Míry Pokorného. „Kdybych nedošla, tak mě zaškrtí,“ proběhne mi v duchu hlavou. Takže v rychlosti vyskočím a sbalím, co je třeba: pár drobností, které mu už delší dobu vracím a desky s negativy. Batoh hodím na záda, nastartuju pohorky a vyrážím na druhý konec Žirovnice. Protože jsem na místě jako první, využiju situace a v rychlosti spořádám snídani, na kterou doma nějak nezbyl čas. Za chvíli už přijíždí Luboš a Péťa s Davidem, takže chemická show může začít.
Míra nás vesele uvítal a začal s historií tohoto fotoprocesu. Také nám představil několik Lith-print vývojek, s tím, že nás se bude týkat jen dvousložkový roztok Ansco 70, který si sami namícháme. Ze začátku jsem se krapet obávala, neb chemické pokusy jsem naposledy praktikovala na základní škole, ale když jsem viděla, že kolegové ve zbrani vše zvládli bez újmy na zdraví, pustila jsem se do roztoků s vervou a za chvíli bylo hotovo.
HOTOVO?!? Ani náhodou! To pravé vzrušení nás teprve čekalo. Zavřít se do temné komory, vybrat ten správný negativ, smíchat obě složky roztoku s vodou a dokončit alchymii dnešního dne. A pak už jen čekat, až se tomu, co jsme si každý na papír nasvítili, začne chtít ven. Člověk se u toho učí nejen trpělivosti, ale i rychlým reflexům, protože to, co se na obrázku ukazuje docela dlouho, může být do několika vteřin tmavým flekem, který jste tam určitě mít nechtěli. Také nás trošku pozlobily „světlušky“, které si vyskáčou, kde se jim zlíbí. Na druhou stranu, ale dokážou na fotografii vytvořit efekt, který jí dodá určité kouzlo. Lith-print je prostě čarokrásný proces, se kterým nikdy dopředu nevíte, na čem vlastně jste.
Nedělí nás provázela radost z poznání nového a chvíle ticha se zatajeným dechem, kdy se čekalo,“co z toho vyleze“, vůně vynikajících koláčů od paní Jarky a popelínský Tumaperk. Lith print byl mým třetím kurzem pod křídly Vytvořme.se a už se moc těším na čtvrtý, mokrý kolódiový proces. Na ten si ale ještě chvilku počkám.
_
Text: Hana Vošoustová
Foto: Resolut (náhledové foto – ilustrační)