Fotograf znamená v překladu světelný malíř. Světlo může sloužit jako štětec, jindy je samotným aktérem tvoření. A my jen s úžasem pozorujeme, co na pozemském plátně vykouzlí.
*
Stoupám po starých kamenných schodech. Kolem mne panuje naprosté ticho. Jen krátce jej naruší zvuk kostelních zvonů. Vdechuji vlhký ranní vzduch. Na konci schodiště procházím kamennou branou se sochami svatých mužů a ocitám se v blízkosti katedrály. Přes cestu jde líným krokem černá kočka. Krátce a bez zájmu na mě pohlédne. Pokračuji v cestě podél katedrály. Lampy, které ji lemují, jsou již pohaslé. Můj zrak klouže po okolních domcích a kamenných chodnících. Jsou slyšet pouze mé kroky. Přicházím k hradbám nad městem a usedám na jejich okraj. Otevírám termosku a do plechového hrnku si nalévám čaj. Je cítit vůně zázvoru se skořicí. Z hrnku stoupá pára. Vytahuji tabák a balím si cigaretu. Vkládám ji do úst a poté zapaluji. Rozhlížím se.
Slunce na obzoru se snaží prodrat skrz ranní opar. Svítá. Holubi si protahují křídla a stromy v okolí ožívají všemi barvami. Z okolních zdí začínají slézat stíny a vrací se tam, kam oči nevidí. Objevují se první barevné odstíny. Jsou měkké a něžné. První ranní paprsky kreslí po stěnách domů. Místy oslnivě. Přivírám oči. Cítím, že jsem se zamiloval. Do světla. K hradbám začínají doléhat první ruchy. Město se probouzí. Z domku od naproti vychází farář v bílém hábitu. Krátce na mne pohlédne a poté rychlým krokem odchází do katedrály. Následují jej věřící, kteří se mezitím shromáždili u dveří. Brzy se ozvou tenké hlasy dětského sboru. Doprovází je varhany. Mše začíná. Dopíjím poslední šálek čaje. Nasazuji si batoh a odcházím boční uličkou. Je zalitá sluncem. Jsem zamilovaný. Do světla.
*
Text a foto: Zdeněk Valach