Pátek odpoledne přijíždíme na parkoviště v Peci a čeká nás první výšlap na Výrovku. Další skupinky jsou buď už někde na místě v horách, jdou z jiného výchozího bodu, či ještě nevyrazili ze vzdálené části republiky. I tak může vypadat začátek nesrazu AFUKu.
Vlastně jsem si ani neuvědomoval, že jedu na sraz. Plán je, že vyrazíme s Richardem na výšlap do hor, ubytovaní budeme na Výrovce. Ještě tam bude pár dalších lidí.
Dorazíme na Výrovku. „Nevíte prosím, jestli už někdo přišel z „AFUKu“?“ „Co prosím?“ Aha, tak asi ne. „Jo, Hudeček, tak ten tu napsanej na ubytování je.“ Volám Tomovi, zda jsou někde poblíž, že jsme dorazili. Ano, jsme tady nedaleko na kopci na vyhlídce. „A půjdete s námi na Luční“, ptám se? „Ne, tam už jsme dneska byli.“
V tomto duchu se odehrává celý sraz. Jedna skupinka se rozhodne jít ráno na východ slunce na Sněžku. To nedám, říkám si, chci se trochu vyspat. Plán je, že vstaneme v 9 ráno a do deseti vyrazíme „k jezerům“.
Kolem osmé mi někdo volá. Rozespale vypnu u telefonu zvonění. Později zjistím, že volal Tom, jestli se k nim nepřidáme, že jdou taky k jezerům. Ale už bylo pozdě. Podle plánu vstáváme v devět, se skupinkou Naty a Rosťa se potkáváme u snídaně, že prý budou přes den jen spát a pít pivo, nevím v jakém pořadí, a někdy ve čtyři odpoledne, že vyrazí k jezerům.
Opouštíme tedy s Richardem Výrovku. Během dopoledne a odpoledne obejdeme jezera. Krásné počasí, modrá obloha, tropy, prostě paráda. Kolem půl páté odpoledne dorazíme na Výrovku. Z našeho nesrazu tam není nikdo. Zajdeme tedy ještě „Na Rozcestí“ na večeři, vrátíme se ne Výrovku, chvíli lelkujeme. Opět volám Tomovi. „Jste tady?“ „Ano jsme, potkáme se za chvíli v restauraci.“ To bylo asi devět večer. Kolem desáté dorazí poslední skupina od jezer. To bylo poprvé, a kromě rozlučkové chvíle druhý den ráno před odchodem z Výrovky domů i naposledy, co jsme se sešli všichni dohromady.
Obligátní skupinovka a už se těšíme na příští sraz AFUKu.