Léto už je vlastně tady a tak se s jarem na AFUKu definitivně rozloučíme triptychem Františka Vrby, pokorného básníka života.
I.
ještě snad na podzim měl jsem ji za malou
za něžný obrázek nějaké svaté
(dnes začlo jaro – mé třicáté páté…)
olízla horní ret a řekla Za málo
mimoděk… jak kdyby dopila latté
II.
noc jako holka s dlouhým nožem
mi nahá sedá u rohože
a každým jarem se sem vrací
démoni mých deviací
to kdybys přišla… jenom Ty
vyvrátíš mě z tý nicoty
oddělíš od plev dobrý zrna
milostiplná… Milostiplná
III.
když Eva umřela… pobil všechny voly
a stádo ovcí rozehnal po lese
vypustil z klecí do kvetoucích polí
všechny svý krásný letitý obsese
Více o autorovi zde.