Večery u Jóžina na kovárně, jo to je vždycky pohoda. Jednou za čas mi napíše, abych zašel na jedno a ani se tomu nebráním. Vezmu foťák a stativ, to se hodí vždycky. Jenže jsem přišel nějak moc brzo, ještě se makalo.
Přišla i Terka s psinou! Dlouho jsem je neviděl, Téra trávila léto v Itálii, viděla tornádo a přinesla mi zelený kámen. Nosím ho v bundě, ne jako talisman, to je mi odporné, nosím ho tam prostě jen tak…
Práce je hotová a rány do železa střídá cinkání sklínek s vínem. Ukázal se tu taky Jirka s Boubelem a Velbloud, toho jsem si ani nevšiml. Loučíme se s Andrewem, s Americkým kovářským učněm. Inu, tak co, pojďme se tedy loučit. Přitom si dělám pár obrázků. Andrew se ptá, jak starý je ten Flexaret. Byl překvapený, sedmnáct let není moc. Kdepak, bude mu už sedmdesát, jen víno mi popletlo jazyk. Loučíme se dál, fotí se dál, oheň v sudu hoří dál a pak to Joža utne, zítra se jde makat. Tak zase někdy v kovárně na jedno…
Autor článků a fotografií: Miroslav Pokorný