Tuhle pohlednici s fotografickou koláží jsem si před několika lety koupila v londýnské Saatchi gallery. Snoubí se v ní dokonalá hollywoodská uhlazenost s androgenní bizarností. Mám ráda provokativní umění, které jde pod povrch. Mám ráda díla Johna Stezakera (* 1949).
_
Tajemství umění tohoto britského umělce tkví v chirurgicky přesných a šokujících řezech. Ve chvíli, kdy se má jeho břitva dotknout hladkého povrchu fotopapíru, cítí zvýšenou úzkost a napětí. Po měsících, mnohdy letech, strávených pouhým prohlížením těchto obrazů chce mít akt řezu co nejrychleji za sebou. Nedokončená díla v jeho londýnském studiu vypadají jako zející rány způsobené náhlým smeknutím palce (podobně jako to popisuje Sylvia Plath ve své slavné básni Cut – Řez). Připomínají nám, že historicky se lidé dotýkali fotografií nejen očima ale i rukama, a že naše fascinace je současně vizuální i taktilní. Stezaker zkoumá intimní zvláštnosti fotografovaného obličeje, v němž se současně odhaluje i schovává ten cítící a myslící tvor uvnitř.
What a thrill
My thumb instead of an onion.
The top quite gone
Except for a sort of a hingeOf skin,
A flap like a hat,
Dead white.
Then that red plush.
_
Stezaker nebyl první, kdo využíval tuto techniku; jeho surrealističtí předchůdci také kombinovali nalezené fotografie. Stezaker se však distancuje od termínu „fotomontáž“ – preferuje „koláž“. Jeho záměrem je tvořit s jistým odstupem satirická a radikální díla z obrazů, které jsou pro běžného člověka přitažlivé, jako glamour fotky či romantické krajinky.
Ve Stezakerově díle nalezneme i silný prvek komična a hravosti. V sérii Marriage (manželství) vytváří nové tváře nesourodým spojováním atraktivních mužských a ženských obličejů. Tyto nově vzniklé bizarní bytosti jsou divné, ale zároveň velmi uvěřitelné díky preciznímu navazování jednotlivých částí obličejů. Ostří jeho skalpelu často dopadne na oči (první surrealisté vyřezávali lidské oči)
Méně roztomilé jsou jeho zneklidňující série Love a Masks. V Love rozděluje obličeje horizontálně na dvě půlky a vkládá mezi ně proužek stejné fotografie. Subjekty díky tomu působí, jako by měly oční vadu či rozostřený pohled.
Nejvíc znepokojující a nejrafinovanější je jeho série Masks. Přes monochromatické fotografie obličejů pečlivě pokládá barevné přírodní výjevy jako jeskyně, kaňony či vodopády, které ve tvářích zanechávají zející díry.
Autor prý kdysi jako student narazil v jedné lékařské knize na obrázek ženského obličeje napůl rozežraného vředem. S odporem knihu zavřel a zapřísáhl se, že se do ní již nikdy nepodívá. Svým způsobem se tam však nikdy dívat nepřestal.
Krátce o autorovi:
Britský konceptuální umělec John Stezaker je jedním z předních výtvarníků, kteří pracují s moderní fotografickou koláží. Narodil se roku 1949 ve Worcesteru. V roce 1973 dokončil studium na Slade School of Art v Londýně. V roce 2012 mu byla udělena prestižní cena Deutsche Börse photography prize. Za více než 40 let vytvořil přes 90 děl a vystavoval po celém světě.