Letní bezstarostné lenošení a skotačení na dobro skončilo. Pojďme si v reportáži od REDa z Ostravy zavzpomínat na letošní pieštianský Grape aneb ‚není festival jako festival‘.
_
„Už chci aby bylo léto…už chci ať konečně padá sníh…už chci ať padá listí, už aby to bylo…aneb vždy chceme něco jiného, než máme, ale sami si ty situace neužíváme…“
Letos přes léto jsem mimo jiné taky navštívíl pár tych hudbeních festivalů. Ale není festival jako festival. Některé člověk bere jen jako večerní koncerty, po kterých jde normálně domů a na některých stráví i několik nocí.
Nejsem úplně ten druh člověka, co se potřebuje 5 dní plácat v blátě a žít ve stanovém městečku s krutým WC systémem a potom to teprve považuje za festival.
A pak je tu něco, co mi vadí. Akce typu „pojďme to udělat co největší a nejžánrovější a nejlépe nej nej a neeej na světe.“ Potom vlastně ani nemáte šanci stihnout všechno. Jednoduše lítáte od jedné stage ke druhé, a ty na vás solí produkci takovým tempem, že než jedna skončí, tak vám už o 300 m vedle začíná druhá a ani to nestíháte vše vstřebat.
A najednou je to všechno fuč, hudba, festival, léto, a další rok v tempu …
A dyť všeci chceme trochu toho tepla, posezení na trávníčku, fajn lidi kolem sebe a do pozadí hrající jedna stage … která se postupně střída s druhou a nemusíte se bát, že vám něco ujde nebo si to ani nestihnete vychutnat…
Netvrdím, že je to tak všude, ale bohužel cítím čím dál víc jakousi houstnoucí atmosféru na festivalovém poli. Všechny jsou natřískané programem ač zbytečně, my bychom si ten program měli tvořit a ne honit se za předem daným…
GRAPE v Piešťanoch nemusí mít všecko a hned…ale „poležte si na slámě a nasajte zbytky léta“
A dyť jsme se všeci na to léto tak těšili…
a je zase fuč…
_
text a foto: RED z Ostravy