Na letošní výstavu fotografických portrétů „Taylor Wessing Photographic Portrait Prize“ jsem šel vlastně dvakrát. Poprvé to bylo v neděli odpoledne kolem půl šesté. „Nezlobte se, ale už Vám vstupenky nemohu prodat, v šest hodin zavíráme“. Nedošlo mi, že National Portrait Gallery má v neděli otevřeno jen do šesti.
Vlastně jsem byl rád. Program pro nedělní Londýn byl hodně ambiciózní. Ráno snídaně v Olive Tree v Orpingtonu. Přesun do centra Londýna. Pár hodin strávených brouzdáním po Brick Lane. Přesun autobusem k Millenium Bridge. Okolo Tate Modern podél vody směrem k Southbank. A samozřejmě zastávka na pintu dobrého piva „ale“ v hospůdce Doggett’s Coat & Badge. Poté na Southbank na Vánoční trhy a přes Charing Cross na Trafalgar do galerie. Na to, abych si výstavu po náročném dni užil, by mi už bývala chyběla energie.
„No, takže zítra ráno se tu stavíme znova, prohlédneme výstavu a přes Silverprint to vezmeme zpátky domů“. Tak zněl plán.
V pondělí ráno krátce po desáté jsem se tedy ocitl v galerii znovu. Na výstavě na mě čekalo kolem šedesáti fotografických portrétů. Výstavu sleduji víceméně pravidelně od roku 2008. Každý rok si zde najdu silné portréty, k nimž se při prohlížení výstavy několikrát vrátím. Ani letos tomu nebylo jinak. A pokaždé se utvrdím ve svém názoru, že pokud má ve fotografii něco smysl, pak je to portrét!
Výstava „Taylor Wessing Photographic Portrait Prize“ pokračuje v londýnské National Portrait Gallery až do 22. února 2015.
Joseph Smith „Companions“