Ten přechod z tepla do zimy mě pokaždé překvapí. Prostory chotěbořského zámku jsou jako lednice v lahůdkářství. Nakouknete a postupně zatoužíte ochutnat všechny jeho delikatesy.
_
Chotěbořský zámek
Vjíždíme do zámeckého areálu. Je slunné čtvrteční odpoledne, něco málo po 16. hodině. Atmosféra vně i uvnitř zámku je až podezřele klidná. Vernisáž má začít v 17.00, ale ještě probíhají poslední instalační úpravy. Průvodkyně Jitka se snaží vykoumat systém zavěšení cedulek k malbám Zdenka Rykra. Miloš s Viki, zašití v zadní místnosti, ladí mlčky výšku zavěšených fotografií. Zámecký technik Jirka kontroluje ve vedlejším sále nasvícení Oliverovy scény. Ještě je třeba nachystat unikátní 4D brýle pro Milošova kolódia. Otevřenými okny proudí do chladných kamenných prostor teplý jarní vzduch a tlumený pracovní bzukot přeruší jen občasné zaječení páva v zámeckém parku. Miloš neodolá degustaci lákavě vyhlížející jednohubky, k jeho nemilému překvapení se však z lososa vyklube mrkev. Zaměstnanci muzea právě donesli vizuálně podmanivé občerstvení v módním meat-free stylu, které doplnili o džbánky s jiskřivým vínem. Naposledy testujeme komfortní parametry sofa, díky které si mohou návštěvníci prohlížet fotografie v horizontální poloze. Mezi vším poletuje kurátorka výstavy Pavla Benešová. Zdá se, že vše je pod kontrolou.
Poslední úpravy před zahájením vernisáže
Výstavu je možno sledovat i v horizontální poloze
Jsme tak koncentrovaní, že zapomínáme na čas a nevšimneme si rojení nedočkavých návštěvníků před zámeckou bránou. Mávnu odevzdaně rukou nad mými podivně vlajícími obrazy, které se přes veškerou snahu několika lidí nepodařilo zavěsit rovně; kouzlo nechtěného? A už pospícháme po kamených schodech, přes nádvoří přivítat venku pestrou skupinku nedočkavců. Pavla vítá návštěvníky na zahájejí sezóny a představuje koncept nové stálé expozice malíře a místního rodáka Zdenka Rykra. Krásné počasí jen dokresluje ležérnost a přirozenost zahájení vernisáže. Dav vplouvá do zámeckých prostor, plní si sklenky a za nesmělého štěbetání se lidé rozprchávají do jednotlivých místností.
Letošní výstava se může pochlubit nebývale důmyslnými a interaktivními instalacemi. Díky skvělé spolupráci vystavujících autorů, organizátorů výstavy, kurátorky a zaměstnanců muzea vznikly takové skvosty jako například Milošova 4D instalace. Díky speciálním brýlím mohou jeho portréty vytvořené mokrým kolódiovým procesem shlédnout i jedinci s 10+ dioptriemi. Zrakovně normální odvážlivci, kteří se nebojí vyzkoušet tuto speciální pomůcku, si odnesou, kromě mírné bolesti hlavy, především neopakovatelný vizuální zážitek.
Vrány – interaktivní instalace Ďura Tomíka
Taktilní interakci nabízí Ďuro Tomík a jeho triptich Vrány. Návštěvníci výstavy se mohou Ďurových ptáků bez obav dotýkat, stavět z nich domečky a různě s nimi manipulovat. Vránám uvězněným v paspartách se pohyb a hmatová komunikace jistě zamlouvá, stejně jako umístění blízko okna. Kdyby je Ďuro tak pečlivě nepřikoval k papíru, určitě by už dávno nechali pytlík od chipsů a vyletěli do zahrady.
Další výzvu rozpoznávání vzorů představuje dílo fotografa a architekta Olivera Peržela, který nezapře svou profesi a v salónku s kachlovými kamny rozehrává na třech velkých protilehlých panelech promyšlenou hru s divákem a dvěma prostovlasatci. K rozklíčování smyslu výrazných gest herců figurujících v industriálně-přírodním prostředí nestačí přečíst si popisky. Je nutné vnímat dílo kineziologicky a jako celek.
Miroslav Pokorný, jehož práce se vyznačují silnou symbolickou a existenciální výpovědí, rád kombinuje techniky a využívá mimo jiné i historickou techniku lithprintu. Jeho fotografie působí často jako grafiky. Na výstavě představuje ucelený soubor čtyř technicky různorodých děl.
Žensky rafinované autoportréty Evly Vlašičové vytvořené kombinovanou technikou kyanotypie a Van Dyke na skle svádějí k bližšímu prozkoumání. Mystický namodralý portrét dcerky v roli medúzy oslňuje nejen díky zakomponovanému alobalu, který odráží dopadající světlo.
Další zástupkyní něžného pohlaví je Viki Kollerová a její série „rozpoznávanie zverov“. Je na každém jaké vzory (zvery), pozná ve tvářích jí blízkých. Viki docílíla znepokojivě animálního zjevu subjektů dvojexpozicí negativů struktury dřeva a portrétu.
Mišo Kurota a Žilina viděná dírkovou kamerou
Poslední místnost obývají dvě černobílé série. Mišo Kurota rozpoznává na starobyle vyhlížejících bromolejích krásnou atmosféru historické architektury rodné Žiliny. Málokdo by hádal, že toho dociluje za pomoci dírkové kamery vyrobené z krabice od koláčků.
Surrealistická série Josefa Vochozky
Vedlejší dlouhou stěnu zdobí Fesojova série sedmi surrealistických zvětšenin. Na jeho klasických černobílých snímcích můžete rozpoznat nejrůznější vzory. Ožívají zde netypičtí obyvatele jedné brněnské zahrady – chobotnice, žraloci či lidská torza.
Šokující moment odhalení „grafické partitury“ zasloužilého umělce Miloše Mráze
Vyvrcholením, třešinkou na dortu a zlatým hřebem vernisáže se však stalo šokující dílo, jež není na žádném seznamu vystavovaných děl. Vzor tak archetypální, že jej rozpozná každé dítě, se jako zázrakem ocitl mezi diapozitivy prací Zdenka Rykra. Ve zcela nečekaném momentu se na plátně rozzářil věčný zdroj pradávné energie, inspirace a hnací síly umění. Neznámý autor této dokonalé grafické partitury několika uvolněnými tahy rydla otevřel hlubiny své poetické duše. Děkujeme, Miloši!
_
Výstavu „Rozpoznávání vzorů“, spolu se stálou expozicí maleb Zdenka Rykra, můžete shlédnout v prostorách chotěbořského zámku až do 11. května. Otveřeno út – ne: 9.00 – 12.00, 13.00 – 17.00
_
Za organizaci výstavy a vernisáže patří poděkování především vedoucí muzea a kurátorce výstavy Pavle Benešové, organizátorovi výstavy Leoši Stehlíkovi, dále průvodkyni Jitce Cempírkové a ostatním zaměstnacům muzea a zámku. A v neposlední řadě také panu hraběti Dobrzenskému, díky jehož podpoře se na zámku mohou pravidelné kulturní akce pořádat.
Jan Václav hrabě Dobrzenský s kurátorkou Pavlou Benešovou
Seznam vystavujících autorů: