„Kdo může říct, že dělal celý život to, co chtěl. A kdo může říct, že se ho celou dobu drželo zdraví. Štěstí jsem měl dost, teď už můžou mí andělé jít do důchodu.“ (Ladislav Sitenský)
Zapamatujte si, že ‚co by kdyby‘ neexistuje. Neztrácejme tím čas, neplýtvejme pocity, myšlenkami. Jednoduchá rada, ale každodenní praxe nám ukazuje, že s touto větou často koketujeme v našich neposlušných hlavách. Co kdyby nepřišla okupace a 2.světová válka, jak by se vyvíjel život našich pradědů a náš vlastní život?
Co by kdyby … místo odpovědi jen domněnky rostou jako plevel naší myslí. Nedomnívejte se, mnohem důležité je vzpomenout si na naše blízké či neznámé vzdálené, co se probudili do deštivého patnáctého března roku 1939. Jeden ze svědků tohoto dne, fotograf Ladislav Sitenský měl u oka fotoaparát a mačkal spoušť jako o život. Během 48 hodin udělal 2000 zvětšenin okamžiků naší historie.
Ladislav Sitenský (7. 8. 1919 – 14. 11. 2009)
Významný český fotograf , který jako příslušník československé zahraniční armády zachytil ve svých fotografiích boje na západní frontě za 2.světové války. Neméně známé jsou jeho fotografie zachycující příjezd okupantů do Prahy v roce 1939.
Proslavil se především svými válečnými cykly, ale byl i oceňovaným fotografem – krajinářem, miloval českou krajinu a Prahu. Nasnímal okolo půl milionu fotografií, z nichž přes padesát tisíc otiskl. Je rovněž autorem více než deseti zajímavých knih. Připomeňme alespoň tituly Z válečného deníku, Stíhači, Na nebi i v pekle , Krajinou domova, Praha stověžatá.