Listí ze stromů již pomalu opadalo, barvy podzimu mizí. Dušičkový víkend, během kterého jsme zavzpomínali na své blízké, kteří tu již s námi nejsou, je za námi. Podzimní deprese zaháním pohledem do krbu, či čtením knihy a popíjením červeného vínka pod lampou.
Taktéž fotografická sezona se, alespoň pro mne, překlápí do období, kdy trávím více času vyvoláváním negativů a pozitivů, které jsem nafotil v minulých měsících. Dlouhé večery a tma téměř od čtvrté hodiny odpolední tomu nahrávají.
Přesto však, tento rok je něco jinak. Po delší pauze mám dobrý důvod vytáhnout z poličky jiný „fotodruh“, bez ohledu na roční dobu a množství světla venku – a to 8mm filmovou kameru. Plán? Časosběrný němý dokument rodinný, tak jak jej mám ze svého mládi z archivu svých rodičů já.
Aby bylo za 20 – 40 let co promítat. A třeba dušičkově vzpomínat.
Třeba u toho promítání budu za ta léta i já.
Dá-li Bůh.