Co mě na tvých fotkách fascinuje, Emmanueli, je tvoje schopnost najít zajímavé symetrické obrazy uprostřed velkoměsta. Jak se tenhle tvůj zájem zrodil?
Abych pravdu řekl, je to kombinace několika věcí. Co se symetrie týče, tak skutečnost, že jsem vyrůstal v městské čtvrti ve východním Londýně, měla určitě klíčový vliv na můj fotografický styl. Třeba každodenní cesty londýnským metrem. Člověk se snadno nechá unášet masou lidí, která podzemku obklopuje. Mnozí si při tom nevšimnou, jak nádherná je architektura metra. Já to prostě miluju.
Z čeho čerpáš inspiraci?
Těžko říct. Sice jsem člověk s vnitřní motivací, ale musím říct, že velkou inspirací mi je Londýn. To město mě nikdy nepřestane udivovat. Jenom tu bydlet, být součástí dennodenního života v Londýně. Od věcí, které vidím, po lidi, které potkávám, to všechno mě inspiruje a je velkou součástí toho, co dělám.
Kdybys mohl se svým fotoaparátem vyrazit kamkoli na světě, bez jakýchkoli časových nebo zeměpisných hranic, kam by ses vydal a proč?
To je jednoduché. Do Chicaga. Mám tam pár kamarádů fotografů. To město mě fascinuje. Chicago je jedna velká úžasná městská džungle. Byl bych moc rád za příležitost tam fotit. Vylézt na střechy mrakodrapů a zachytit město kolem sebe. Hádám, že by to byla možnost procvičit a rozvinout moji vášeň pro street fotografii.
… třeba každodenní cesty londýnským metrem. Člověk se snadno nechá unášet masou lidí, která podzemku obklopuje. Mnozí si při tom nevšimnou, jak nádherná je architektura metra.
Nedávno si tvé tvorby všimla některá britská média a dostalo se ti určitého veřejného uznání. Která z těch poct pro tebe nejvíc znamená?
No, dostalo se mi trošku pozornosti na Instagramu a v návaznosti na to mě zmínili v Guardianu jako jednoho z nejlepších městských fotografů. To byla velká pocta, musím říct.
Pred dvěma lety jsi na Facebooku postupně odhaloval svůj projekt nazvaný „365“. Můžeš mi o tom povědět něco víc?
Ten projekt byl samým začátkem mého focení, tuším. Končil jsem tehdy střední školu a musel jsem vymyslet nějaký závěrečný projekt. Fotografie mě už tehdy zajímala a tak jsem se rozhodl každý den po dobu jednoho roku udělat jednu fotku.
Spojuje ty fotografie nějaká zlatá nitka, nějaké společné téma?
V Guardianu mě zmínili jako jednoho z nejlepších městských fotografů. To byla velká pocta.
Ani ne. Na začátku jsem v podstatě ani pořádně nevěděl, jak udělat dobrou fotku. Postupně jsem začal být schopný vidět zajímavý námět pro fotografii kdekoli. Ten nápad jsem dostal, když
jsem si přečetl knihu od Chase Jarvise – The Best Camera Is The One That’s With You (Nejlepší foťák je ten, který máš u sebe). To mě inspirovalo k mému projektu „365“ a jsem za to vděčný.
A otázka na konec, na čem teď právě pracuješ?
Momentálně vylepšuju svoje webovky. A v nejbližší době by se mohl vyrýsovat projekt, který zahrnuje focení portrétů na ulici.
Emmanuel Cole se narodil v roce 1991 ve východním Londýně, kde také vyrostl. V roce 2011 utrpěl při basketbalu úraz, následkem čehož se již nemohl nadále věnovat své lásce ke sportu. Brzy nato mu strýc koupil jeho první fotoaparát. Okamžitě se do focení zamiloval. Emmanuel pracuje jako fotograf na volné noze a specializuje se na městskou/pouliční fotografii. Svůj instagramový účet (@ecolephoto) využívá ke sdílení své práce s okolním světem.
V roce 2013 Instagram navrhl Emmanuela jako doporučeného uživatele a londýnský časopis Time Out vybral 3 z jeho fotografií do Top 20 obrazů pro říjen. Na začátku 2014 mu udělil deník The Guardian titul „jeden z nejlepších městských fotografů“.
Autorka rozhovoru a českého překladu: Marty Fabiánová