Milí čtenáři, představujeme vám novou rubriku Fotostory, ve které se bude snoubit němá krása obrazů se slovy. Tak jako se nám při čtení knihy začne v hlavě automaticky odvíjet film, při pohledu na umělecké dílo můžeme slyšet básně, ba i celé příběhy.
Pokud chcete, aby vaše díla promluvila, posílejte nám je na dialogy@afuk.cz. Každý čtvrtek zde budeme nabízet vaše fotografie k volnému přebásnění či převyprávění.
Příběh první. Přejeme očím i duším krásný zážitek …
Odvrhnutý teplom – tam na dlaniach matky, uprostred radosti, s prvým otvorením viečok, v neóne nájdem večerné svoje šepkanie: MYSLÍŠ ŽE BUDEM STÚPAŤ?
Dokopaný chladom, potom tam mimo mesta a šťastia, na dne života pýtam sa poludnia: PREČO NEVIEM O TOM ŽE STÚPAM?
Vyčerpany cestou- prijímaný teplom späť tam vedľa konca, s posledným výdychom úst opýtam sa rána: MYSLÍŠ ŽE SOM STÚPAL?
Autor básně: Rabo Karabekyan
Autor fotografie: Juraj Tomík