Je nedělní poledne, vegetím u kamarádky v Praze a přemýšlíme co s načatým dnem. Obě máme už od rána chuť na něco dobrého. „Pojďme potěšit žaludek i duši“, navrhnu.
Jelikož kámoška pociťuje nezvladatelnou chuť na kvalitní britský houmous, shodujeme se, že ideální bude najít nějaké „soul food“ poblíž Marks & Spencer na Václaváku. Vzpomenu si, že Leica Gallery nedávno zahájila výstavu fotek Miloňe Novotného – Londýn 60. let.
S igelitkou plnou humusu z M&S vstupujeme do útulné galerie ve Školské ulici. Dřív než na fotky nám oko padne na povědomě vyhlížející dortíky vyskládané za sklem na pultíku naproti dvěřím. Zvlhne mi oko, „Leni, přesně před rokem jsme si spolu užívaly pohodičku v londýnských kavárnách.“ Kde jinde oslavit výročí než fotkami z Londýna a cheesecake? Spolknu slinu a vydáme se napřed ukojit duševní hlad.
Místa na černobílých fotkách jsou většinou notoricky známé čtvrti. Poznávám skoro všechny. Jakoby se zastavil čas a jediné, co se za těch 50 let v Londýně změnilo, je móda a modely autobusů. Muži na fotkách jsou v oblecích a buřinkách, s deštníkem v ruce či nad hlavou. Nenajdete na nich jedinou ženu v kalhotách či neupravenou. Jinak je vše tak, jak to znám. Mladí lidé odpočívají v St James parku na lehátkách, povalují se u soch poblíž Temže, demonstrují na Trafalgaru, zlatá mládež se prochází v Soho či prohání nočními ulicemi v kabrioletu.
Muži na fotkách jsou v oblecích a buřinkách, s deštníkem v ruce či nad hlavou. Nenajdete na nich jedinou ženu v kalhotách či neupravenou.
Dýchne na mě nostalgie a já vím, že je čas opustit starý dobrý Albion a potěšit chuťové pohárky. Nemůžeme se rozhodnout mezi mrkvovým a tvarohových dortíkem, tak si dáváme pro jistotu oba. Dortíky chutnají překvapivě autenticky, možná mě ovlivnily autentické fotografie. Londýnskou nostalgii doplňuje po anglicku příjemná obsluha a anglické ševelení u vedlejšího stolu. London´s calling . Snad brzy naviděnou …