Mladá, krásná, úspěšná, usměvavá, talentovaná je náš dnešní host v Donaha. Pokud si myslíte, že přeháním, tak nepřeháním. Ivana Vostřáková dobývá svými obrazy nejen naše oči, ale i Saatchi Gallery v Londýně.
Ve tvorbě má ráda svobodu, kdy se, jak sama říká, na vlně okamžité inspirace nechává pohltit místem, předmětem, zajímavou tváří, aby vtiskla do obrazu své emoce dané chvíle. Za její občasný boj o výsledek absolutní spokojenosti bývá největší odměnou radost z odvedené práce.
Jaká byla Vaše cesta k umění?
K umění jsem měla blízko v podstatě od dětství. Věnovala jsem se hlavně malbě a velmi vážně jsem uvažovala o studiu na Akademii výtvarných umění. Nakonec však zvítězila architektura. Při studiu na Fakultě architektury jsem poprvé začala více experimentovat s fotografií. Zjistila jsem, že jako prostředek k vyjádření mých uměleckých vizí je naprosto ideální.
Jakému žánru se věnujete, z jakého důvodu?
Myslím, že moji tvorbu nelze zařadit do jednoho žánru a ani se o to nesnažím. Teoreticky některý z ucelených souborů by se dal takto zaškatulkovat – Chiméry jako zátiší? Ale i v nich je toho mnohem víc, tváře, emoce… V umělecké tvorbě mám ráda svobodu, nechci se ničím svazovat. Naopak chci se nechat unášet na vlně okamžité inspirace, nechat se pohltit místem, předmětem nebo zajímavou tváří a snažit se do výsledného díla vtisknout svoje pocity z té chvíle.
Co vám to, co děláte, dává či bere?
Nebere mi to nic, jen dává. Spoustu radosti a pocit seberealizace.
Jaké pocity prožíváte při tvorbě?
Mnoho různých často protichůdných a silných emocí, které přímo souvisí s tématem, které zpracovávám. Někdy je to navíc i trochu boj, než se doberu výsledku, se kterým jsem absolutně spokojená. Odměnou je mi pak radost z dobře odvedené práce.
Kdo či co je Vaší múzou?
Dalo by se říci, že mojí múzou se v daný okamžik stává kdokoliv a cokoliv, kdo nebo co mě zrovna upoutá a pohltí natolik, že to musím nějakým způsobem fotograficky ztvárnit. Tvář cizího člověka se zvláštním, těžko uchopitelným výrazem, nebo zajímavé místo se silným vyzařováním. Často ani nemusím zachytit tu konkrétní osobu nebo prostor, hlavním cílem je pro mě předat divákovi pocit, emoci, kterou to setkání vyvolalo ve mně samotné.
S úspěchem prodáváte své obrazy po celém světě, co tomu předcházelo?
Hodně mi pomohlo ocenění Professional Photographer of the Year 2012 – The Portfolio Award. Potenciální kupci to vnímají jako jakýsi oficiální punc kvality. Potom si mých fotografií začali všímat kurátoři ze Saatchi Art a umísťovat je do jejich kolekcí a tipů pro sběratele. To byl hlavní zlomový bod. Musím říct, že mě velmi těší pozitivní zpětné vazby od sběratelů, zkrátka fakt, že se mé fotografie líbí.
Jaký je Váš cíl, sen, přání?
Aby všichni moji blízcí byli zdraví a šťastní. A pokud se bavíme o umění, tak mým aktuálním největším snem je velká samostatná výstava v londýnské Saatchi Gallery.
Děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů nejen v Londýně!
Ivana Vostřáková
Po promoci pracuje jako architekt a současně se intenzivně věnuje fotografii. Pro její tvorbu jsou typické jednoduché čisté linie, které jsou v případě koláží obohacovány o nové prvky. Výrazným znakem je také hra světel a stínů, která se uplatňuje zejména ve vytváření snových vizí ve zcela originálních černobílých fotografiích (Chiméry).
Práce Ivany Vostřákové byly publikovány v celé řadě českých i zahraničních médií a získaly ocenění v mnoha fotografických soutěžích. Její fotografie jsou zastoupeny v uměleckých sbírkách po celém světě.