Jsem fotografický zelenáč a navíc klasická kovářova kobyla. Jako žena fotografa mám doma k dispozici pěknou výbavičku, ale neumím (zatím) vyvolávat ani zvětšovat. Přesto, anebo právě proto, jsem se přihlásila na žirovnický kurz lithprintu, který se konal v pátek u Míry Pokorného v rámci projektu Vytvořme.se. Tento počin vznikl letos a věnuje se pořádání výtvarných a řemeslných kurzů. Na ty fotografické jezdí zájemci z celých Čech i Slovenska.
_
Na kurzu se sešla čtyřčlenná československá partička. Lektor Míra Pokorný nás přivítal čerstvě napečenými domácími buchtami a popelínským pivem a pustili jsme se do práce. Dostali jsme návod na přípravu speciální dvoufázové vývojky a byla jsem vybrána, abych zahájila ‚kuchařskou šou‘. Dle hesla ‚trocha chemie tě nezabije‘ jsem po chvíli odhodila roušku a soustředila se na proces vážení, slévání a míchání. Poté, co si i ostatní namíchali své směsi, (někteří při tom přikusovali utopence!) jsme přistoupili ke druhé a zábavnější části procesu, který se odehrává v temné komoře.
Lithprint je magie. Působí tu tolik proměnných (čas, teplota vývojky, poměry substancí, druh papíru …), že člověk nemá šanci moc ovlivnit výsledek. Samozřejmě existují pravidla, ale nějaký neviditelný spoluhráč je neustále porušuje. A v tom je právě to kouzlo!
Počáteční opatrné pokusy byly více než rozpačité. První lithprint se kupodivu povedl pouze mně, naprostému amatérovi. Lektor se začal potit. Zavtipkovala jsem, že uspořádám konkurenční kurz v Jizerkách. Pak se to naštěstí rozjelo …
Prvotní neúspěch všechny nakopl a začal správný alchymistický fičák. V komoře bylo náhle docela těsno. Vzájemně jsme si radili, tu a tam se něco přililo, nebojácná Evla nořila do jedovaté vývojky houbičku i s prstíky, Mišo se Míry neustále na něco ptal a nervózně přecházel sem a tam. Střídali jsme se u zvětšováku a vývojek, jen Jarda seděl a trpělivě vyčkával. Najednou se začalo dařit. V krajince se zjevil děsivý obličej, nápisy na dublinské zdi ožily. Pak ovšem nastoupil nonšalantní Jarda se svým kontaktem z dírkové komory a udělal jakoby mimoděk dokonalý lithprint.
A o tom to je. Lithprint je technika, kde ‚nic‘ není jisté. Vybízí k experimentování a trpělivosti. Pro někoho je to hra a radost z nečekaného. Pro jiného dlouhá cesta k dosažení ‚dokonalé‘ představy o výsledku. Pro mě byl tento kurz zábava, dobrodružství a možnost seznámit se s další kreativní fotografickou technikou. Už se těším na další Mírův kurz, kde se vytvořím.
_
V rámci Vytvořme.se se budou letos konat ještě tři kurzy – 14. září základy klasické fotografie, 21. září Linoryt a 12. října Mokrý kolódiový proces. Na příští rok je naplánováno minimálně 15 druhů tvůrčích i řemeslných kurzů, včetně jednoho čtyřdenního – TCD 2015 – Tvormed creative days. Více info najdete na facebookových stránkách Vytvořme.se.