Reportáž s fotkami a téměř lyrickým textem Jirky Trnky. V ukázkách si navíc můžete přečíst to, co jste na akci „VIII. tiché úterý“ 13.června v olomoucké kavárně Kratochvíle mohli slyšet naživo.
Ztichnul čaj i pivo. Ztichnul vzduch. Tichá je Kratochvíle. Tiché je úterý.
Tiché lodi prorážejí jemně ticho tóny a zpěvem.
Vplouvá do ticha František. Milostná, melancholická, tichá i drsná Olomoucká poezie.
Ticho se leklo.
Stanislav v slamáčku. Netiché básně. Stručně, jasně, důrazně… a pak i tiše.
Hlučně tichá i tiše hlučná pauza, víno a cigáro. Diskuze.
Hynkovy zámky převalují ticho před sebou. Zvuk se natlačí do ticha. I v tiché písni.
Pak vše ztichlo. Kratochvíle, čaj i pivo.
Blíží se středa. Končí Tiché úterý.
(Jirka Trnka)
Stanislav Denk:
Nevěsta
unikající čistotě
stínem. Špiní chrám
plodností. Hrou. Dýmem
svázané osudy. Zastudí
chodidla bosá. Jamkou
vzdechu. Tvrdého zrna
naděje. Veroničinou rouškou
visící na trnu.
František Vrba:
Městem
hladina kaluže hnula se jen zvolna
stín staré lampy je rozlomená lžíce
nabírá můry tápající domů
kočka se stáhla k nohám popelnice
a na komínech černé vrány hnízdí
stejně tak v sukních holek z Olomouce
láska je ticho vytloukané při zdi
retko co nutí ještě nadechnout se
Tiché lodi:
Oknem do zahrady
Koukám oknem do zahrady
vítr tam ohýbá černé stromy
nad březovou kolébkou
Tolik strachu z nejistoty
anděl tančí na špičce jehly
pod srpnovou oblohou
Rozháníš vzduch cigaretou
pláč utichá pod peřinou
běžíš zmaru v ústrety
A měsíc zase nakukuje
zda čistá duše k němu pluje
nad hořící moruší
Foto: Jirka Trnka