Víte, co je nejdůležitější pomocník fotografa? Podle mě je to dobré světlo. Komentáře ohledně počasí ve spojení s focením slýchám doma často. „Dneska je moc ostrý světlo.“ „Potřebuju nějaký mraky“. Na rozdíl ode mě, která vyráží na lov s pastelkami a nejlépe v žáru poledního slunce, fotografové milují mlhu a odpolední měkké světlo. Vyhovuje mi, když se můžu rozvalit na trávě a napájená slunečními paprsky pokrývat papír barvami. Proto málokdy chodíme s manželem tvořit společně. Každý potřebujeme jiné světlo.
Wistman´s wood Monster
V Anglii jsem před pár týdny objevila, že se dá malovat nejenom světlem ale i deštěm. Během naší mokré a blátivé expedice do Dartmooru jsme měli štěstí i na dva relativně slunečné dny. V ony dny vznikly mé kresbičky ‚Dartmoorských příšerek‘. První z nich na mě vykoukla ve Wistman´s woodu. Schoulila jsem se do mechu pod strom a začala kreslit, potichu jako myška, abych ji nevyplašila z úkrytu mezi kořeny. ‚Kap‘, ‚kap‘, ‚kap’… na listy bločku začaly dopadat těžké dešťové kapky. Chtěla jsem rychle sbalit nádobíčko, ale naštěstí to byla jen přeháňka. A mým akvarelovým pastelkám se to náramně líbilo. Jakmile přestalo pršet, obrázek byl hotový.
Dartmoor ghost
Druhý přízrak na mě civěl kamenným pohledem ze zříceniny poblíž zatopeného lomu. Uvelebila jsem se na zídce naproti polorozbořené zdi. Fotografické jádro skupiny bloumalo kolem se stativy, Dave si kousek ode mě četl knížku. Každý z nás byl ponořen do své činnosti. V angličtině mají krásný idiom ‚be in the zone‘. Je to stav těla a mysli, kde jde člověku všechno hladce. A tak se po chvíli příšerka na papíře vyloupla. Mému obrázku však stále cosi chybělo. Jako blázen jsem si potají přála, aby jako minule spadlo pár kapek. Přání se mi splnilo, bohužel víc než jsem chtěla.
Malování deštěm je romantické, ale neříkejte to fotografům. Už by mě sebou nikdy nevzali.
_
Vaše příběhy o tvoření v terénu můžete posílat na dialogy@afuk.cz