Přinášíme střípky z dernisáže jedné z nejzásadnějších událostí loňského roku – pražské retrospektivní výstavy MILOTA. Umělecký záběr slovenské výtvarné fotografky Miloty Havránkové, která v srpnu vkročila do sedmé dekády svého tvůrčího žití, byl vždy pestrý a nadčasový. Autorka však nakonec pokaždé končí tam, kde začala. U fotografie, kterou považuje za průsečík celým vizuálním uměním posledního století.
*
Očima fotografky Kateřiny Bukolské:
„Přišla jsem dříve, abych si prohlédla expozici bez davu lidí a výkladu, některé fotografie mi byly bližší a některé vzdálenější….když jsem nechápala naprosto…a nemohla jsem najít v sobě odpověď na otázku, co mi fotografie kladla, snažila jsem se rozluštit odborné výrazy připravené pro návštěvníky. V tu chvíli jsem začala propadat pocitu trapnosti, že nerozumím…..Po šestnácté hodině začalo mé porozumění… Milota Havránková plná energie, lidskosti vplula mezi nás obyčejné smrtelníky a svým výkladem nás osvítila. Co tím chtěl „básník“ říci mi bylo naživo touto neobyčejnou fotografkou, ženou řečeno obyčejně a s pokorou.“
*
Očima architekta a fotografa Olivera Peržela:
„V spoločnosti príjemných ľudí sme navštívili včera v Prahe retrospektívnu výstavu tvorby Miloty Havránkovej s jej osobným výkladom, s priblížením jej myslenia a tvorčích zámerov, s exkurziou do jej vnútorného sveta… stálo za to v obrazoch spoznať ‚ducha tej jej (i mojej) doby‘.“
*
Náhledové foto: Oliver Peržel
Foto v galerii: Kateřina Bukolská