Dnešní fotostory je o dvou ženách a jednom silném poutu. Mateřská láska, na první pohled možná nenápadná … není vidět ani slyšet, ale zaslouží si poděkování. Katy Bukolská a její fotgrafická cesta hledáčkem její „mamarazzi“ Kateřiny E. Jonášové. Ve spojení je síla.
_
Paparazzi je výraz pro bulvárního fotografa, který fotografuje soukromé
situace známých osobností. Ale vše může být i jinak, tak jak to v mém
případě často bývá. Navzdory tomu, že nejsem slavná osobnost, mám svého
osobního paparazziho, který mne doprovází na mých fotografických výletech.
V dešti, ve větru, v žáru slunce, při všech mých náladách od euforie až po
frustraci , prostě za každé situace stojí při mně v tichosti, v dostatečné
vzdálenosti a vždy ve střehu s fotoaparátem na oku.
Můj paparazzi tuší, že má pamět je kratší než pamět buňky a tak
systematicky zaznamenává , kde a jak jsem zachytila různé momenty skrz
objektiv svého aparátu. Vidí, jak já nevnímám nic, ponořená do světa co se
mi promítá na matnici.Velmi často je to on, jenž má zdařilé snímky, na
rozdíl ode mne , kdy obrazy zůstaly pouze v mé hlavě pro neřešitelný
technický zádrhel či proto, že má představa byla tak krásná či tak děsivá,
ve své podstatě nevyfotitelná, naštěstí.
Myslím střízlivě, že moje „umění“ nikdy nikdo neocení více, než mé děti ocení snímky své babičky, co zvěčnila okamžiky jejich mámy.