V červnu okupovali foyer Domu Kultury v Kroměříži se svými fotografiemi a básnickými texty František Vrba a Vladimír Hudeček z blogu NaPokraji. Byla to výstava v daném prostoru nezvyklá a přesto úspěšná. Bylo představeno 16 kusů a my vám z nich na AFUKu polovinu ukážeme včetně doprovodných textů. Autoři plánují i další vystavení souboru, tak bude jistě znovu možné vidět je všechny.
František Vrba
Srkaje vývar z krysích kožíšků
přemítám, co mě nejvíc bolí…
Dones mi, prosím, trochu soli
a jednu břitvu, Ježíšku…
A holce, kterou ve tmě lovím,
pokoj dej věčný… do mých ohrad
přijdou se vlci na noc ohřát,
hebcí jak sníh, co ve stromoví
utišil hrůzu, překryl ticho
a do rozbřesku na zahrádce
naléhal s něhou jako k matce
na její bílý nahý břicho.
*
Vladimír Hudeček
na zdech a omítkách
snad stokrát přetřených
usedl dávno prach
domovů ztracených
v tichoučkých ozvěnách
spíš jenom tušených
je slyšet smích i strach
vzpomínek vzdálených
*
František Vrba
tak proto pusou… že jsi panna
že se ti nechce nocí jít
že jsi jak postel rozestlaná
a já zas jako holobyt
kde se dvě dávno krotké krysy
uvnitř mé lebky prochází
a na zahradě jako kdysi
rozkvetly třešně s provazy
spěcháš-li ráno… zůstaň u mě
a nedívej se dozadu
však budu-li to ještě umět
vyjdeme si do sadu
*
Vladimír Hudeček
po bílých vlnách tiše pluj
na mraky zlé však nežaluj
a v dálce hledej dál svůj cíl
i kdybys cestou zabloudil
*
František Vrba
ulehám nahý na dno vany
vždyť v ložnici už co jsem živ
je dvojpostel jen pro potkany
a z kuchyně půl basy piv
mne do tmy tmoucí tiše vábí
laskavými přísliby
co si mám nechat a co už zabít
kdybys teď přišla… co kdyby
nůž tady mám! I kolovrátek
na kterém spřádám staré vlasy
co už mi šedly u lopatek
a skučením úst bezehlasých
tiším se… dnes tu nezešílím!
Až spředu přízi na košili
a budu k smrti rozestlaný
ulehnu nahý na dno vany…
*
Vladimír Hudeček
létali kolem sebe
jak listí
první poslední
nemohli sami najít nebe
byť čistí
v slunci poledním
tančili posledními stíny
jen spolu
i když se všemi
plakali z vlastní viny
až dolů
k tichu na zemi
*
František Vrba
Vlasy mi šediví a brada prokvétá
cítím se jako host na vlastním karu…
Ještě mi chvíli hraj… já budu poeta,
Ty bílá vlaštovka v posledním jaru.
*
Vladimír Hudeček
při procházce nikudy
procházím starou mříží
vesele do záhuby
jen pomalu se blížím
cestou míjím zábrany
slunce měsíc starý plot
slyším křičet havrany
„jsi člověk nebo skot?“
*
Více o autorech zde: