Představujeme vám novou páteční rubriku ‚Péčko‘. Proč právě tento název? Pé je počáteční písmeno pěti pojmů: psychologie, psychiatrie, patologie, paranormalita a přesah. Příspěvky v této rubrice nebudou mít možná pokaždé ‚všech pět pé pohromadě‘, ale půjdou pod povrch a budou se zaměřovat na propojování světa umění s hlubinami duše.
Klíčová slova v dnešním ‚Péčku‘ jsou: Polaroid, psychiatrie a parapsychologie.
*
Následující příběh nás přenese do 60. let 20. století, jež se nesla ve znamení uvolnění. Čile se experimentovalo ve všech oblastech lidského konání. Psychologové se zabývali zkoumáním paranormálních jevů, psychiatři testovali LSD, výtvarníci a literáti pluli na vlně surrealismu. Nová vlna zaplavila i českou a slovenskou fotografii a kinematografii. Hranice mezi obory splývaly a brány lidského podvědomí se otevíraly do široka …
Bylo nebylo, daleko za oceánem žili dva pánové. Jule Eisenbud a Ted Serios. První z nich byl psychiatr z Denveru, druhý hotelový pikolík a piják. Ted přesvědčil Jula, že dokáže přenést své myšlenky na fotografický papír. Slovo dalo slovo a během společných experimentů, které trvaly tři roky, pořídili stovky tzv. ‚myšlenkových fotografií‘ (thoughtography)
Jak tyto experimenty probíhaly?
Psychiatr používal při práci Polaroid a pikolík přitom popíjel. Proč právě Polaroid? Snímky byly k dispozici okamžitě, což přispívalo k autentičnosti experimentu a vyvracelo podezření z následné manipulace a podvodu. Serios používal při přenosu myšlenek tzv. ‚gismo‘. Jednalo se o asi 30 centimetrů dlouhou papírovou trubičku, kterou nejprve přiložil k čočce, což podle něj mělo zamezit přístupu okolního světla do objektivu a napomáhalo mu soustředit se. Eisenbud následně namířil polaroid na čelo svého média a když dal Serios znamení, došlo k expozici. Na některých snímcích se objevuje pouze Tedův obličej, ramena nebo místnost za ním. Na jiných jsou více či méně zřetelné objekty a místa. Jindy byl snímek prázdný.
Není důležité, zda uvěříme v nadpřirozené schopnosti Teda Seriose, nebo zda se přikloníme ke skupině skeptiků, kteří vidí za fotografováním myšlenek pouze šikovně propracovaný podvod.
Tento fenomén je především zajímavým svědectvím tehdejší doby o originálním využití fotografie ve vědě při zkoumání lidské duše a mentálních procesů.
A na co se můžete těšit příště? Snad nebudete mít z povídání o depresi depku.