Fotografie jsou stopy našich myslí, zrcadla našich životů a srdcí. Dokumentují, kde se nacházíme, ale také ukazují cestu, kam směřujeme.
–
V minulém Péčku jsem slíbila téma deprese. Vnímám totiž, že i přes (nebo právě pro) zvyšující se blahobyt a lékařskou péči, smutných duší mezi námi přibývá. O depresi a úzkostech se sice dočtete v odborných periodikách, ale při běžné komunikaci mají stále nádech stigmatu.
Patologicky smutní lidé se zavírají za zdi bezpečného vnitřního světa obtočeného ostnatým drátem umotaným z těch nejtemnějších myšlenek. Slova jsou jako slepé náboje. Zeptejte se člověka s depresí: „Jak se cítíš?“ Zmáčkne spoušť: „Fajn!“ Skutečné pocity však neproniknou prostorem bez oken a dveří … kudy ven, když slova nefungují?
Klasická rada zní, vyhledejte odbornou pomoc. Jenže tento logický a zdánlivě snadný první krok je pro většinu lidí trpícími depresí podobně náročná výzva jako jeskyně pro klaustrofobika.
Dobře, slova nefungují. Deprese je pocit, jako když se topíte. Jak se ale vynořit z hlubin?
Představte si fotografii jako příležitost, jak začít osobní a citlivou konverzaci, aniž by se člověk musel hned odhalit. Fotografie, podobně jako další formy uměleckého vyjádření, umožňují dostat pocity na povrch, ale prezentovat je nejprve na obecné rovině a tím otestovat situaci. Nadechnout se nad hladinou. Získat pohled zvenčí, odstup a nadhled. Přelézt zeď a znovuobjevit svůj vnitřní hlas.
Je mnoho způsobů, jak může fotografie sloužit jako terapie při depresi. Ve světě existují komunity založené lidmi s depresí (The One Project Bryce Evanse) nebo psychologická centra (Phototherapy Centre). Někdo si k fototerapii dojde úplně sám a přirozeně. Nezáleží na druhu a délce cesty. Důležité je první nadechnutí se.
Cílem AFUKu není být terapetutickou komunitou, přesto naše projekty jako Lyrika, Fotostory, Dialogy, Numen, Doteky času a jiné, poskytují volný a bezpečný prostor pro sebevyjádření. Každý bez ohledu na vzdělání, praxi, národnosti či druh techniky zde může sdílet svůj příběh skrze své fotografie a obrazy.
Chceme dělat něco co má smysl. Pro nás všechny. Nejdůležitější projekt jsme totiž my sami.
–
Náhledové foto: Bryce Evans