Minulý týden byl speciální. Strávila jsem ho totiž s jednou speciální mladou dámou. Majda je úžasné děvče. Dokáže své okolí rozsvítit jako malá elektrárna. Vidí věci jinak něž její vrstevníci, pluje si svým tempem a nenechá se rozhodit každodenními blbostmi. Rozladí ji pouze spěch, negativní emoce a dospělácký tlak. Ve svém světě je šťastná a život si umí vychutnat.
autor foto – Eva Vlašicová
Název pondělníku je inspirovaný příběhem o slonovi a slepcích, který popsala ve svém článku Holá pravda a pozor na písmeno X fotografka Evla. Analogie zní takto, čtyři slepí muži objeví slona. Protože se se slonem zatím žádný z nich nesetkal, obcházejí ho a snaží se tento nový jev ohmatat, pochopit a popsat. Jeden sáhne na chobot a dojde k závěru, že je to had. Další zkoumá sloní nohu a popíše ji jako strom. Třetí najde slonův ocas a prohlásí, že je to provaz. A čtvrtý slepec, poté, co narazí na slonův bok, nabude přesvědčení, že je to stěna. Lidé jsou ve svém smyslovém vnímání velmi nedokonalí, v podstatě slepí, a realita – obrovský slon – je příliš rozsáhlá na to, abychom ji skrze naše smysly celou pobrali. Podle Junga primitivní lidé v dávných časech nejprve věci dělali, teprve později o nich začali přemýšlet. Čím víc se zdokonalujeme v rozumovém chápání, čím víc se ve věcech pitváme a diskutujeme o nich, tím víc se vzdalujeme pravdě. Pokrok je někdy spíš úkrok zpět. Je tedy vůbec nějaká šance poznat celek? Asi ano. V každém kousku reality je totiž obsažena celá její podstata. Tu ale nelze vidět očima.
autor foto – Kateřina Bukolská
Majda pozná, když jí někdo lže nebo nehraje fér. Nepotřebuje doktorát z psychologie. Majda „vidí“ srdcem. Lidé na jejích fotkách často nemají hlavu, jsou nakřivo a rozmazaní. A vůbec jí to nevadí. Proč by taky mělo? Nesoustředí se na vytvoření technicky perfektní fotky. Užívá si proces a o to jde.
Na titulní fotce ke článku je část slona a zároveň slon celý. Majdin. A není důležité, jak je ten slon velký, kolik váží a co měl k snídani.
Dívejme se a tvořme srdcem. Možná budeme šťastnější.