Hlavou mi zní slova: „Taky by sis mohla napsat něco sama“. Vláďa Hudeček má recht. Dřív byl Pondělník pravidelnou tečkou za uplnulým týdnem a moc jsem si jeho psaní užívala. Pravidelnost se z AFUKu důsledkem osobních změn v týmu vytratila a Tečky nám zbyly už jen v podobě Štěpánky a jejích haiku.
AFUK od počátku spojuje ostrůvky pozitivní deviace. Byť jsme online platforma, nejvíc nás baví setkávání, společné tvoření a vymýšlení projektů. Poslední výstava proběhla před 5 leti v polských Kielce. Bylo to velkolepé i náročné. Loni jsme plánovali menší výstavu V Dobšicích, bohužel korona vše překazila. Snad se druhý pokus letos v říjnu vydaří.
Ale zpět k Vláďovi. A taky k Redovi, Kat, Tess, Frantovi a dalším fotografům, kteří souhlasili spojit síly a dodat fotky a básně na jednodenní akci pod širým nebem v Náměšti nad Oslavou. Dominantou ostrohu Vícenického žlebu tvoří přes sto let starý altánek. Začátkem minulého století se tam obyvatelé setkávali na „čaje“, časem však zpustl. Před pár lety mu vdechli nový život moji přátelé Soňa a Radek Malí z kapely Tranzan. Soniným velkým přáním bylo znovu oživit tradici setkávání a tak vznikl nápad uspořádat akci „Altánek O-Žije“.
Už samotná instalace fotografií byla kreativní a zábavná. Místo zdí posloužily trámy, sloupy, stromy, větve i štafle. Dopoledne bylo jako malované, sem tam mráček, bílé záclonky (Sonina zhmotněná vize) povlávaly. Lidé se pomali trousili, na úvod zazněla báseň Jana Skácela a vize lesní knihovny. Radek Jelínek spontánně zahájil hudební program svými rozvernými songy. Před obědem nás Evička odfrnkla do jiných světů svou muzikomagií. Odpoledne zahrála kapela Tranzan a lehce rozvlnila duše i těla přilepená k piknikovým dekám. Trochu ohně do žil vlili bubeníci ZeMěTepu. Red ochotně portrétoval a všichni z toho byli doslova na větvi. Stará borovice naštěstí unesla i tříčlenné rodiny.
Závěrečným rituálem byla koupel v přehradě a nechtěné vyvenčení veverko-pejska z místní chatařské osady. Asi cítil, že s námi může jít kamkoli. Ano, stírají se hranice mezi světy a říšemi. Všichni můžeme plynout pospolu, když si to dovolíme. Těším se, že AFUK chytí nový vítr a strhne s sebou další nadšené obyvatele ostrovů a ostrůvků.
—
Kromě výše zmíněných fotografů patří díky Nudlařům a autorům NaPokraji. Dále mozku a srdci celé akce Soně Malé, kapele Tranzan, bubenické skupině ZeMěTep, Evičce Sádlíkové, Radkovi Jelínkovi a dalším, kdo se podíleli na přípravách a programu.
