Můj dnešní editorial by mohl být spíše příspěvkem do rubriky Numen, alias „mohl byste nám říct nějakou veselou historku z natáčení?“
To si tak po letech připravíte vše v komoře, vše nachystáno na první zvětšeninu. Do zvětšováku založíte negativ a probudíte Ilfordí hlavu 500h k životu, tedy spíše ke světlu. Začnete ostřit. Najednou ucítíte smrad a vidíte, jak se z hlavy valí oblaka dýmu. Ozve se zlověstné praskání. V tu ránu vás napadne, jaj, hlava v háji, jak já teď ty fotky na výstavu nazvětšuji?
Ve spěchu ukončuji osvit a vypínám zvětšovák „hlavním vypínačem“ na trafu. Otevřu okno a větrám. Přemýšlím, co se mohlo spálit.
Otevřu dvířka zvětšovací hlavy a k mému údivu nalézám uvnitř „bublinkovou výplň“ kterou jsem do hlavy sám před lety dal při převozu z Anglie do ČR, aby se hlava nepoškodila. No a plastová bublinková výplň se teplem od halogenových žárovek začala pálit. Zvětšovák měl několik let prázdniny, na tuto „převozní úpravu“ jsem zapomněl.
S úlevou odstraňuji spálený kus plastu, zapínám zvětšovák a k mé úlevě vše funguje, jak má. U prvního pokusného osvitu papíru se netrefím přibližně o dvě clony, ale po první nejistotě už sázím zvětšeniny jednu za druhou.