Jak vítá jaro František Vrba? Se svou múzou, jak jinak.
*
roztáhnu závěsy z těžkého sametu
pár ptačích mrtvolek do kamen nametu
olíznu ucho té, co napůl ještě žije
a přečtu jí něco ze svý poezie…
…zdál se ti, milá, sen, kde černí motýli
seděli na plicích babího léta?
i když to nastalo nejspíš už před chvílí
zůstanu u tebe do konce světa
Foto a text: František Vrba
Další tvorbu autora najde zde