Stá báseň o hmle

Tajemná svůdkyně v nadýchaných spodničkách. Pánové a dámy, zatajte dech … přichází …

_

*Polia ušli zadnou bránkou k obzoru*

*lebo hmla je ráno podväzkovo zvodná dáma.*

*Pomaličky dvíha sukne,*

*ukazuje nadýchané spodničky.*

*Sem-tam zbadáš, ako pri tom dýcha.*

*V každom strome tíško drieme stoik.*

*Vystiera si polonahé paže*

*a keď sa nimi motá vánku popod nohy,*

*šepkáva mu pestré listy o tých spodničkách*

*ako pekne mu tá dáma pletie hlavu.*

*Chcel by sa jej dotknúť, aspoň trošička.*

*Skeptické havranie „veru nie!“*

*však rozbije hmlisté mámenie.*

*Ostáva iba pocit*

*a ospalá ozvena ticha.*

_