Bylo prvního prosince a já měla za sebou první letošní „Rybovku“. Začala jsem uvažovat o Vánocích, co vlastně obnáší. Všude slyšíte, že Vánoce jsou svátky klidu, míru, pohody, lásky a mnoho dalšího. Jaká je však realita? Reklama, komerce, davy lidí honících se po obchodních centrech, dluhy, deprese, sebevraždy… A co Vánoce znamenají pro muzikanta? Je to noční můra, aby vůbec měl nějaký ten peníz na nějaký ten dárek, musí si domluvit spoustu hraní. A už je to tu, první „Rybovka“, druhá, třetí, čtvrtá,…osmá… A k tomu neustále se opakující „Narodil se Kristus Pán, Pásli ovce valaši, Purpura na plotně…“ Co jsou tedy Vánoce? Jeden velký stres.
Krom toho, že se stresujete, protože nemáte žádný dárky, žádný cukroví, žádnou výzdobu. Naštěstí jste jedni z normálních lidí a na střechu domu si nedáváte Santu Clause… Ve společnosti jste ale divní, protože se nedržíte tradic. Říkáte si, „Jděte se bodnout, já jednu z tradic přímo zprostředkovávám a to tak, že hraji vaše oblíbené koledy.“
Honíte jeden „kšeft“ za druhým, přejíždíte z jednoho města do druhého, z kostela do kostela, z divadla do divadla. Nejlepší je, když použijete jako dopravní prostředek vlak, protože je to nejlevnější způsob, jak se na místo koncertu dostat. No, zrovna se nějakému nešťastníkovi přestane chtít žít, blíží se přeci Vánoce, ty svátky pohody, klidu a lásky, a on je sám, nikoho nemá, tak si hupsne pod vlak, aby si ušetřil trápení. Zrovna je to ten vlak, kterým jedete, vskutku perfektní, rozloučíte se tedy s penězi, které jste měli za tuhle „Rybovku“ dostat a nejraději byste toho chudáka přejeli ještě jednou, protože kvůli němu nestíháte přijet včas na koncert, pak zvedáte telefon a voláte do divadla, že se nemůžete dostavit.
Další den se snažíte dostat do jiného města a jiného divadla, abyste si zahráli tu stejnou „Rybovku“, opět použijete jako dopravní prostředek vlak, v naivitě, že už vám pod vlakem neskončí žádný sebevrah. Vážně, sebevrah to není, ale zrovna napadl sníh a je kalamita, takže vlaky nejezdí… Opět zvedáte telefon a voláte do divadla, že nestihnete přijet, protože je kalamita a všichni jsou z toho, jako každý rok, v šoku. A opět přicházíte o peníze, které jste mohli utratit za ty „blbý“ dárky.
O den později se už pomalu vzdáváte šance, že se dostanete na další domluvený koncert, tentokrát v kostele. Tak vyrážíte o tři hodiny dřív s nadějí, že dorazíte včas. Ten den vlaky jezdí na čas, sebevrazi si dávají pauzu a nový sníh nenapadl. Sami jste překvapení, že jste dorazili, ale co teď, tři hodiny v cizím městě. Najdete tedy faru a snažíte se tam najít přístřeší, na ty tři hodiny, zrovna tam ale nemůžete být a tak si jdete sednout do kavárny. V kavárně vám zatemní smysly hlas z rádia „Jsme zpět u ankety, myslíte si, že sníh vydrží až do Štedrého dne, a jaké máte cukroví, a kolik už máte dárků?“ snažíte se to vytěsnit, ale přivádí vás to k šílenství, cožpak ti lidé nemají nic jiného na práci, než řešit Vánoce? Hned na to slyšíte „Rolničky, rolničky…“ nadšené dítě vříská tuhle písničku přes celou kavárnu a vy si už jen představujete, jak mu do pusy rvete roubík, pak se ale zklidníte, je to jen nervové vypětí. U vedlejšího stolu odposlechnete dvě paní, každá má napečeno dvacet tisíc druhů cukroví. A začnete sami propadat panice, žádný peníze, žádný dárky, žádný cukroví… V ten okamžik nesnášíte ty prokleté svátky klidu, míru, lásky a pohody. Naštěstí je čas se zvedat a jít do kostela, alespoň se budete chvíli zaobírat hudbou, to je přeci to, co vás baví. Přijdete před kostel, kde už jsou shromáždění ostatní muzikanti a sbor. Čeká se jen na dirigenta s člověkem, který odemkne kostel a pustí nás tam. Čekáte dvacet minut, třicet minut, a dirigent nikde. Po čtyřiceti minutách, kdy už jste úplne promrzlí, se připotácí pan dirigent v náladě, že se jde tedy hrát. Zkouška nestojí ani za řeč a vy se děsíte následujícího koncertu. Muzikanti jsou naštěstí vybavení a nechají kolovat lahev rumu na zahřátí a na kuráž. Po koncertě, který byl mizerný, protože váš dirigent, v podroušeném stavu, nasadil taková tempa, že se to nedalo pomalu uhrát, máte chuť chodit kanály. Ale před kostelem vás zastavují lidé a říkají vám, jak to bylo úžasné, a že až tady pocítili tu pravou Vánoční atmosféru.
Opět se zamýšlím nad tím, co jsou Vánoce. Chaos, stres, ale i radost, protože na mších a koncertech, které probíhají v období adventu a svátků Vánočních, je nejkrásnější to, že posluchači odcházejí s dobrou náladou a s radostí. A vězte, že tohle zahřeje každého muzikanta.
Tímto Vám přeji příjemný advent a svátky Vánoční, málo stresu a hezké zážitky při koncertech, kde se hraje Rybova mše. Na otrávené výrazy muzikantů nedbejte.
_