Jsou okamžiky, kdy fyzikální zákony přestávají platit a na jejich místo nastupují zákony pana Murphyho. Kateřina Bukolská se s Vámi v dnešní Numen podělí s nadhledem o své zážitky s odvrácenou stránkou lektorování. Příjemné čtení.
_
Lidé odcházeli asi s pocitem ona je trapná, trapná a zase trapná a nebo odcházeli s pocitem u kyanotypie na skle je vše možné a občas i nemožné. Býti pesimistou vyberu si první variantu a budu se trápit nedokonalým výsledkem a býti optimistou volím druhou možnost.
Nehýřím falešným optimismem a neutápím se v bezbřehém pesimismu a je to opět tak jako často u mne bývá dle hesla – chybami se člověk učí, které mi pomáhá vyrovnat se tentokrát s „fiaskem“ středeční dílny kyanotypie na skle.
Intuitivně jsem cítila, že něco ne úplně ideálního visí ve vzduchu už pár dní před dílnou. Připravená skla mi při natření světlocitlivou vrstvou na chalupě za vysoké vlhkosti vzduchu v mé komoře napadla plíseň a putovala do umyvadla pod teplou vodu. Další pokus o 100 km dál, v domě obklopená svými dětmi a povinnostmi s mateřstvím se pojící, jsem želatinu převařila.V časové tísni jsem se pokusila o zázrak a skla jsem polila neztuhnutelnou hmotou. Výsledkem bylo opětovné umytí všech skel a zrcadel, ne zázrak. Tak s tímto skórem jsem se vydala na podvečerní setkání v art residenci Zahradník. V předstihu jsem opět započala proces na kahanu, který mi Dmitry zapůjčil, a účastníci se pomalu scházeli u sklenky řeckého vína a debaty na téma kyanotypie na skle v očekávání dozvědět se slibovanou informaci, jak se nepřilepit na sklo a jak docílit originálního obrazu v modrém nádechu. Přišli, viděli….jak se snažím urychlit proces schnutí spojením chemikálie s želatinou již při samotném polévání, tak jak to obvykle nikdy nedělám. Viděli, jak se snažím o nejtenčí vrstvu želatiny, jak moc se snažím usušit skla, která mě i přes zapnuté větráky odmítala, i náznakem, dovolit dokončit započatou ukázku mé práce.
Fólie s negativem se přilepila při kopírování obrazu na želatinu a pravděpodobně nedostatečné množství světlocitlivého roztoku nevykopírovalo nic, co by připomínalo moje řecké motivy z nedávné návštěvy milovaného Peloponésu.
Dle řeckého přísloví „Když promluví peníze, pravda zmlkne“, jsem trpělivým návštěvníkům poskytla slevu za neodnesený materiál a doufám, že nikde o mém pochybení nebudou vyprávět.
Přes vše zlé věřím, že zájemci si odnesli mnoho informací, nejen co a jak dělat, ale i co jak nedělat a ověřili si, jak důležitá je pokora a trpělivost s kyanotypií na skle, která mne stále nutí ji znova objevovat a rozvíjet a milovat i přes nezdary, kdy si člověk říká jsem trapná, trapná a zase trapná….