Zveme vás na výstavy, které končí v lednu 2014.
Jaroslav Balzar: Fotografie, výstava v Galerii Josefa Sudka
K nejexkluziv
nějším fotografickým ateliérům meziválečné Prahy patřil podnik Jaroslava Balzara (1894—1945). Jeho starší práce jsou v duchu art-deco, později se přiklonil ke glamour fotografii, protože se hodně pohyboval v divadelním a filmovém prostředí. Léta spolupracoval s přítelem Vlastou Burianem, pro jehož časopisy — vedle řady portrétů — vytvářel s básníkem Vilémem Szpykem fotomontáže. Výstava připomíná některé tehdejší herecké osobnosti, ale i vynikajícího tenistu Karla Koželuha, boxera Frantu Nekolného a další. Doprovodný text uvádí reálie z Balzarova profesního i osobního života, včetně jeho tragické smrti v létě 1945.
Sára Saudková – fotografie – výstava v Chodovské tvrzi
Sára Saudková fotogr
afuje převážně akty. Po technické stránce se jedná hlavně o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její tvorba je ovlivněna tvorbou Jana Saudka, u kterého – jak sama říká – se vyučila, neboť není lepší školy. Věnuje se výhradně volné tvorbě – inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život – loučení a čekání a to mezi tím: lásky, touhy nebo osamění. Zachytává výrazy, myšlenky i emoce.
Výstava se koná – 12.11.2013 – 11.1.2014 v Chodovská tvrz
Nevidiltelná Olomouc – zážitková výstava přibližující svět nevidomých
V prostoru Křížkovského 5 v centru města si návštěvníci v absolutní tmě vyzkouší pohybovat se bez – pro ně nejdůležitějšího smyslu – zrakových vjemů. „Zažijí si tak, jaké to je slyšet Olomouc, cítit Olomouc a hmatat Olomouc. Cílem je představit život nevidomých nejen v černých barvách, ale takový, jaký je – někdy černý, někdy růžový,“ přibližuje ředitel pořadatelského TyfloCentra Olomouc Petr Zavadil. Výstava Neviditelná Olomouc je rozdělená do dvou částí. První, pro návštěvníky nejatraktivnější, je neviditelná, tmavá a přibližuje různé aspekty olomoucké historie a bariéry, se kterými se nevidomí a slabozrací potýkají v běžném životě.
Komorní retrospektiva významné české dokumentaristky a reportérky Dagmar Hochové (1926−2012), připravená pro Leica Gallery Prague a už dříve reprízovaná v Domě umění v Opavě, se soustředí na stěžejní linii, která provázela celou její tvorbu.
Výstava se koná 12.12.2013, 10:00 – 15.1.2014, 18:00 Antikvariát Fiducia , Ostrava
Galerie 4 zve na výstavu z cyklu „Nové tváře“. Představí fotografickou tvorbu všestranné mladé a nadějné umělkyně.
Slovy autorky:
„Výstava Budoár je vlastně věnována duchům. U žádné fotografie se nedá s jistotou říci, zda zobrazuje život, či přízrak, neskutečno, přítomnost smrti. “
Výstava se koná 3.1.2014 – 31.1.2014 v Galerie 4 – Cheb
Výstava Adolfa Borna „Turecko a Řecko – má láska“
Výstava Adolfa Borna /1930/ „Turecko a Řecko – má láska“ představuje dvě základní destinace, které malíř a grafik Adolf Born má velice rád.
70 prací jednoho z našich nejvýznamnějších malířů a grafiků nám jistě zpříjemní předvánoční shon.
Výstava nese název stejnojmenné publikace, která k této výstavě vychází, text knihy napsal sám Adolf Born a jde do jisté míry o vyznání autora k destinacím, které jak on sám říká jsou jeho druhým domovem.
Výstava se koná na Masarykově nábřeží 24, Praha 1, od 28.11. do 12.1. 2014, PO-NE 10-12 a 13-18 hodin.
František Drtikol: Z fotografického archivu – výstava fotografií
Prodlouženo do 19.1.2014
Výstav
a se koná u příležitosti 130. výročí narození Františka Drtikola a je věnována Josefu Richardu Markovi, autorovi první Drtikolovy monografie (1938).
Výstava prodloužena do 19.1.2014, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze
Czech Press Photo 2013 – výstava přinášející obrazové svědectví o životě v Čechách
Výstava se koná 20.11.2013 – 31.1.2014 ve Staroměstské radnici v Praze.
Matisse a Fauves
20.9.2013 -12.1.2014, Albertina, Vídeň
Na podzim roku 2013 prezentovala Albertina zhruba 140 děl Henriho Matisse a „Fauvistů“.
Většina prací mladých umělců, kteří tehdejší uměleckou kritiku srovnávali s „fauves“ („divokými zvířaty“), jsou na této výstavě poprvé k vidění ve Vídni a ve střední Evropě vůbec.
Henri Matisse byl hlavou a hlásnou troubou Fauvistů. V roce 1905 na sebe a svou uměleckou skupinu strhl pozornost na 3. pařížském podzimním salónu. Publikum bylo šokováno ráznými, zdánlivě rychle načrtnutými tahy štětce a pestrostí, intenzivními zářivými barvami. Motiv byl vedlejší – to podstatné byl výraz.
Kromě známých obrazů prezentuje výstava skutečnost, že Matisse a Fauvisté usilovali ve svých bronzových dílech, keramice, sochách a nábytku o expresi a intenzitu. Fauvismus je považován se svými nejdůležitějšími zástupci jako je Henri Matisse, André Derain, Maurice de Vlaminck, Georges Braque a Kees van Dongen za první avantgardní hnutí 20. století a jeho význam pro vývoj moderny je epochální.
Martin Sidorják – Barvy sportu
 |
 |
 |
 |
Jako kluk jsem chtěl být sportovec. Ale pak přišla chvíle, kdy bylo jasné, že se mi ten sen nikdy nesplní a že bude všechno jinak. Ani Lendl, ani Hrdina, ani Panenka. Prostředí sportu mě ale fascinovalo a chtěl jsem v něm zůstat. Focení mi to umožnilo a ten adrenalin tam zůstal. Stejně jako sportovec, i fotograf musí svou prací žít. Tak jako golf nebo tenis, i focení je báječná záliba a práce na celý život. A tak jako golf (nebo tenis) vyžaduje hodiny přípravy i úvah co a jak udělat, aby to byl ideál, aby byl výsledek podle představ. Nesmí Ti vadit vítr, mráz ani vedro, i když se v těch chvílích občas stáváš zoufalcem, který bojuje sám se sebou. Pohybuješ se mezi lidmi a přesto jsi sám, jen Ty, foťák a sportovní představení, kterého jsi součástí. I fotograf je věčný student, který se pořád učí a poznává další nové situace. Jiné světlo, emoce, další a další originalitu. Na každém kroku musí improvizovat. Když to „trefí“, zažívá nekonečnou extázi, ale druhý den ráno se probudí a ví, že to mohlo být ještě o něco lepší. A znovu přemítá o světle, nápadu, kvalitě, o roli té potvory náhody… Pořád mě to baví. Martin Sidorják
Výstava se koná 30.11.-19.1. 2014 v Czech Photo Gallery, Praha 1
Vojtěch V. Sláma: Colorjoy
Kamera je součástí jeho života, jejím prostřednictvím fixuje momenty, sekvence situací, kterým je vlastní velmi osobní, citlivé vnímání přítomnosti, smysl pro jejich autenticitu a poetiku. Vychází z intuice, není mu cizí ironie i surreálný podtext motivu, reflektujícího jeho životní prožitky.
Výstava se koná 29.11.-12.1.2014, Dům umění města Brna, Brno
Jaromír Funke: Mezi konstrukcí a emocí
Jaromír Funke (1896–1945) patřil
mezi průkopníky moderní fotografie. Roku 1922 se vydal na cestu k abstrakci, která vyústila v jeho vlastním -ismu, „fotogenismu“.
Reagoval také na kubismus a vytvořil vzorová díla nové věcnosti a konstruktivismu, stál nejblíž Bauhausu. V průběhu dvacátých let akceptoval jako jeden z prvních také iracionální směry, poetismus a surrealismus. Na Bretonově pojetí zázračného setkání založil po polovině třicátých let svoji „emoční fotografii“. Byl typickým všestranně vzdělaným intelektuálem své doby.
Výstava přiblíží především logiku utváření a proměn Funkeho tvorby. Od předchozích prezentací se liší především zasazením Funkeho díla do kontextu evropské avantgardní fotografie a kultury. Prokáže, že Funke patří k jejím průkopníkům.
Výstava se koná 18.10.2013-19.1.2014, v Moravské galerii v Brně
Kde domov můj?
Název projektu, tvořený prvními slovy české hymny, obsahuje moment pochybování, osobního i kolektivního tázání, které je dnes znovu aktuální vzhledem k tomu, že v současné společnosti vládne nejistota, nespokojenost a pocit frustrace. Projekt Kde domov můj? je výzvou ke zlepšování veřejného prostoru konkrétními iniciativami a k jejich sdílení pomocí aplikace „Zlepšujeme místa“ na webové stránce projektu kdedomovomu
j.dox.cz. Účast v projektu tak dává každému příležitost se k položené otázce vyjádřit a podílet se na utváření sdíleného domova. Sdílet je možné také nápady a podněty na zlepšení veřejného prostoru nebo zprávy o pozitivních činech a aktivitách.