Mimo Facebook, ale také i jeho vlastními nástroji. Ženy dosahují výjimky ze Zásad.

Od roku 2008 se táhne organizovaný protest proti zákazu zobrazování kojících žen na Facebooku a chování společnosti vůči kojícím maminkám vůbec. Trvá dodnes, ačkoli zobrazování kojící ženy dostalo pod tlakem silného, neústupného a mimo stránky Facebooku probíhajícího rebelanství na frak „už“ 13.6.2014. Tato tvrdě vybojovaná výjimka ze zákazu nahoty je součástí poslední verze Zásad z 16.3. 2015, které také nahotu poprvé jasně, nešťastně a alibisticky definovaly.

Toto ženské hnutí v sobě zahrnuje několik proslavených kauz. Jedním takovým případem je postava Kariny Goméz, maminky a zaměstnankyně obchodního řetězce Marshalls, kterou pečovatelka obchodního domu vykázala z veřejného prostranství, když Karina potřebovala nakojit své dítě: a to na WC. Ale ponížená Karina nejenže na toaletě pořídila selfie, nejenže je uveřejnila na Facebooku, ale  – to tedy klobouk dolů před takovou mírou strategické rozvážnosti – neučinila tak na svém profilu, nýbrž přímo stránkách obchodního řetězce Marshalls. Krok, který spustil lavinu nezadržitelných změn a událostí jak ve společnosti Marshalls, jehož zisk byl najednou ohrožen, tak na samotném Facebooku, který Karině Goméz paradoxně propůjčil nástroje k protestu.

Tato jediná fotografie získala 43 tisíc sympatizujících („lajků“). A dalších víc než 35 tisíc lidí snímek dále nasdílelo. Nevím, kolik přátel máte v seznamu vy a jak reagují na vaše příspěvky, ale každý „sharnutý“ obsah měl za následek další rozšíření dosahu příspěvku o další a další seznamy aktivních přátel. Budu zdrženlivý, když řeknu, že si Karin Goméz získala na půl milionu sympatizujících a vzbouřených přátel.

Příspěvek, jistě pod tlakem veřejnosti, nebyl nikdy smazán a můžete se na něj podívat zde. Uvidíte úplný obrat v jednání Marshalls a velkou sympatii k druhému a zároveň nesmlouvavý odsudek jedné korporace.

Snímek inspiroval další ženy k performancím a truc akcím, například se nechávaly fotografovat při kojení na veřejných záchodcích anebo obsadily obchodní dům s miminky, která měla hlad.

Tyto fotografie už ale mají uměleckou hodnotu, která není dána jen nasvícením, ale identitou příběhu samotného: jsou fiktivní a přece opravdové.