Před pár měsíci jsme zde psali o zdi, která odděluje „obyčejný“ svět od toho „kouzelného“. Pojďme si prostřednictvím fotografií Josefa Vochozky připomenout tato magická zákoutí.
_
Tajemná zeď, jež se nachází v jedné nejmenované moravské metropoli, skrývá tajemný svět. Náš známý má tu výsadu, že za onu zeď vidí ze svého bytu protějšího činžáku.
„Pojďte, ukážu vám úžasné místo“, pobídne nás a my ho dychtivě následujeme přes silnici směrem ke zdi. Jsou na ní malby i nápisy, některé obrovské, až dětsky naivní, jiné drobné, letmému pohledu skryté. Normální pomalovaná zeď, jakou lze vidět ve velkých městech na každém kroku. Nebo ne? Teprve při bližším zkoumání člověku dojde, že tady něco nehraje.
Skrz branku zahlédnu kamenné objekty. Nadšeně vyhrknu „To je hřbitov?“ Mám staré hřbitovy uprostřed velkých měst ráda. „Ne“, usměje se známý. „Uvidíte. Normálně se sem nesmí. Ale já jsem si to zařídil a chodím sem fotit.“
Vstupujeme do divoce vyhlížející zahrady. Nápis na přilehlé budově hlásí Fakulta výtvarného umění. Ateliér sochařství. Hřbitov živého umění. Pohádkový svět za zdí!
Ocitáme se v surrealistické společnosti. Na trávě se povaluje obrovská nažloutlá chobotnice, vedle ní odpočívá hejno žraloků, o kousek dál jsou ledabyle poházené obrovské kosti. Všude okolo vidím sochy a objekty různých tvarů, velikostí, stylů a barev. Připadám si jako Alenka v říši divů. Náhle mě upoutá starý hydrant. Vypadá jako by sem nepatřil a zároveň cítím, že sem jako jediný patří. Je to socha nebo skutečná věc? Zkusím s ním zacloumat. Drží!
Klidně bych tu vydržela bloumat hodiny, ale pospícháme a tak neochotně opouštím tajemnou zahradu ve starém městě. Při odchodu si vedle vchodu povšimnu nenápadné kresby sojky a nápisu: „Tady je Krakonošovo. Píp, píp, píp.“ Pousměju se a naposledy se ohlédnu do zahrady. Žádnou hlídačku nespatřím. Venku blaženě vydechnu. Tolik inspirace! Nejen pro fotografa….
_
autor fotografií: Josef ‚Fesoi‘ Vochozka