O ‚ostrůvcích pozitivní deviace‘ jsme psali již několikrát. Jeden takový se nachází v Žirovnici, kde sídlí fotograf Míra Pokorný, který vdechl život nápadu začít znovu propagovat krásná, avšak již trochu pozapomnělá řemesla (klasická fotografie, včelaření, apod). Úspěšný projekt Vytvořme.se funguje již druhým rokem a nabízí množství kurzů pro začátečníky i pokročilé. Připomeňme si, jak to všechno začalo ….
_
Několik týdnů plánování, několik probdělých nocí a hlavně obrovská ranní nervozita v onen den. Tak lze jen ve stručnosti popsat to, co předcházelo prvnímu setkání / kurzu pod hlavičkou vzdělávacího projektu Vytvořme.se, který byl zaměřen na získání základních znalostí v oblasti klasické (filmové) fotografie.
S krátkým odstupem vidím, jak byla ta veškerá nervozita zbytečná. Zřejmě jsem to tušil již ono ráno, ale vysvětlete to v tu chvíli sami sobě. Připomíná mi to situaci ze hry Jaroslava Duška „Čtyři dohody“, kde paroduje rodiče, kteří nabádají svě dítě, aby se „okamžitě uklidnilo“. Jednoduše to nejde.
„To nezaostřuj, vždyť je to fotka“
Vše to ze mne spadlo krátce po zahájení kurzu, když jsem poznal, jak příjemná parta se tu sešla.
Zkušeňák Jarda, který většinu z toho, co jsem ho chtěl naučit, již dávno uměl, ale zajímala ho exponometrie a který mi později napsal, že cesta k nám na Vysočinu za to stála. Věčně vysmátá Hanka, která to podle mě „má v oku“ a také má štěstí na vzácné okamžiky, jako například dnešní záchrana Kalouse ušatého, kterému pomáhala zpět za bráchou na větev. Místní fotografický samouk Markéta, která neměla čas se přehrabovat ve spoustě informací, ale jednoduše si to vše hned chtěla vyzkoušet „na jistotu“ a v neposlední řadě pohodář Ondra, který, zřejmě přesycen fotografií digitální, potřeboval onen návrat do minulosti, do dob vůně fotochemikálií, červeného světla a postupně se objevujícího obrazu na fotopapíru. Jednoduše parta k pohledání.
“Ani to neměř, tři vteřiny jsou jistota“
Nakonec kurz proběhl bez „zbytečné“ přestávky na oběd a pokračovali jsme v kuse až do večera. Ještě si to celé postupně srovnávám v hlavě, nicméně již teď vím jistě, že tento projekt má smysl, není to pouhá rozmařilost a ztráta času, a že v dalších kurzech budeme pokračovat.
Stejně tak nezapomenu na několik výroků z tohoto setkání, jako například Ondrovo “Ani to neměř, tři vteřiny jsou jistota“ ve chvílích, kdy jsem ostatní učil dělat takzvanou proužkovou zkoušku. A ono nám to takto skutečně vždy vycházelo, což, jak vědí ostřílení temnokomorníci, je asi tak pravděpodobné jako vyhrát ve Sportce. Nebo čísi výrok „To nezaostřuj, vždyť je to fotka“.
Díky všem za návštěvu, budu se těšit opět na viděnou a hlavně na vaši samostatnou fotografickou tvorbu!
_