Jestlipak jste včera zapálili první svíčku na adventním věnci? Já jsem tuto tradici musela odložit na dnešní večer, přestože věnec zdobí stůl už od včerejška. Hned se dozvíte proč.
V pátek ráno jsem na třetím nástupišti havlíčkobrodského nádraží naskočila do rychlíku směr Brno. Po dvou přestupech a téměř šestihodinové cestě se zastávkou u kamarádky v Ostratě jsem konečně dorazila do cíle. Chata Pod Tesákem nedaleko Rajnochovic, místo konání tvořivého víkendu, nebyla v mléčné mlze skoro vidět. Lehce pocukrovaný les a ojíněné větve stromů ve mně okamžitě po příjezdu rozezněli adventní strunu. Romantické prostředí staré horské chaty plné kreativních žen slibovalo skvělý víkend.
Po večeři se na stolech místo talířů začali objevovat dráty, korálky, barvičky, kleštičky … v rozích číhaly jako pestrobarevní hadi kotouče stočeného lýka … a mezi tou změtí se leskly petky s palivem pro dlouhou noční jízdu. Představte si dvacet bab, jejichž jedinou náplní v následujících 48 hodinách je tvoření. Za starých časů bylo běžné, aby se ženské potkaly u velkého stolu, draly peří, klábosily, smály se, sdílely tajné recepty, svěřovaly si různá tajemství a čerpaly sílu z této hromadné energie. Něco podobného se dělo o víkendu pod Tesákem.
V neděli jsme se po červenobílé tečce v podobě horkých malin se šlehačkou rozjely do svých domovů. V Bystřici pod Hostýnem jsem na čtvrtém nástupišti do vlaku nenaskočila, nýbrž se opatrně vyhoupla. V ruce se mi totiž kolíbala vlastnoručně vyrobená gondola z pedigu plná výsledků víkendové kreativní smrště. Skleněný anděl, zrcátko, náušnice, drátěné kočky, flaštička na slivku. A dva věnce. Jeden voňavý z větviček na dveře, druhý proutěný adventní. Bez svíček, protože lektorce došly. Proto jsem včera nemohla rozsvítit první svíci. Ale nevadilo mi to. Tam, kde to hřeje nejvíc, už zažehnuto bylo. Přeji všem, aby plamínek, který jste zapálili, odolal všem nepřízním. Nejen při adventu.
_